Tato Boží muka byla postavena už dávněji na gruntu děrenského sedláka Johanna Štefky č. 49. Ten ji jako zbožný vlastník gruntu nechal zřídit a udržovat z nadace rodu.
    Přesný rok jejího vzniku není zaznamenán ale v soupisu drobných sakrálních památek obce je zmínka o této Boží muce z roku 1833 i 1860. Zajímavé je, že v katastrálních mapách obce r. 1836, 1874 (jsou uchovány v archivech) tato Boží muka zaznamenána není.
Boží muka byla zasvěcena Sv. Rodině. V její blízkosti měla v sedmdesátých letech 19. století vést železniční trat‘ Opava — Trenčín a na konci II. Světové války byli vjejí blízkosti pochování němečtí vojáci.
Toto místo sloužilo k pravidelnému zastavení procesí jarních Prosebních dnů směřujících z kostela ke kříži u fulnecké křižovatky a dál ke Švédské kapli na Jelením kopci. Tyto prosebné křížové dny se konaly za účasti kněze a mnoha obyvatel obce. Chodilo se od jednoho prosebního místa k dalšímu a to za nepřetržitého zpěvu nebo čtení litanií prosící za dobrou úrodu a za ochranu před živelnými pohromami. Prosební dny byly tři — pondělí, úterý a středa před svátkem Nanebevstoupení Páně (v květnu).
Boží muka tvořící kolorit před vstupem do vesnice zde stojí i dnes. Byla i je stále uctívána zdejšími občany, stala se součástí jejich každodenního života. Přežila socializaci vesnice a odstranit ji si netroufli ani pohlaváři minulého režimu. Až zub času zapříčinil její snesení a celkovou opravu.
    Její novodobá podoba je celodřevěná postavená na hranolovitém podstavci umístěném do železné patky. Boží muka je kryta plechovou stříškou kuželovitého tvaru zakončenou drobným křížkem. Pod stříškou je umístěná niké v níž je za sklem dřevořezba Sv. Rodiny od Olgy Čečmanové z Dubu u Přerova.
    Boží muka je umístěna v katastrálním území obce pod č. 896/1, svou čelní stranou je obrácena k východu. Muka měří 3.70 m.
    Její současná podoba je dílem stolařské dílny Hynek Skýpala z Hladkých Zivoříc. Znovu postavena a posvěcena byla na podzim r. 2002. V roce 2004 byla v její blízkosti vysazena lípa srdčitá. V současnosti stojí na pozemku patřící do vlastnictví Správy silnic Moravskoslezského kraje.
   Tyto prosební/křížové dny se konaly za účasti lrněze, ministrantů a mnoha mladých i starších obyvatel obce. Vycházelo se vždy od místního kostela, někdy i za účasti muzikantů. V čele průvodu nesli ministranti kříž, za nimi šel kněz a poté ostatní účastníci prosebního průvodu. Chodilo se od jednoho prosebního místa k dalšímu při zastavení u památných míst četl kněz litanie, kterými prosil o dobrou úrodu a za ochranu před živelnými pohromami. Mezi jednotlivými zastaveními se zpívaly Mariánské písně.