Název vesnice a jeho původ

     Název obce je českého původu a souvisí se slovem drn, trávník, (nikoliv se slovem díra), popřípadě trn (podle lidové etymologie proto, že ves byla na obranu proti nepřátelům oplocena trním). Německý tvar by bylo možno odvodit od slova dürr- suchý- pro nedostatek vody ve vsi.

Latinsky:   Dirnavia, Tirnavia, Thyerna, Tyrne, Dernna

Německy: Thürnaw, Tyrne, Dürnau, Tierna, Tyrna, Tyrnau, Thürnau, Tiern, Tyrn, Türn.

Česky:     Drné, Drnné, Děrné, Drnava, Dyrneho, Derná, Dirn

Stručný historický přehled

     Písemné doklady o existenci  Děrného jsou známy od konce 13. století, i když v menším rozsahu zde bylo osídlení alespoň o 100 let dříve. Území okolo Fulneku náleželo původně asi knížectví Opavskému, ale v poslední třetině 13. století bylo postoupeno pánům z Lichtenburka. Ti tu mimo jiné zvětšovali starší slovanské vsi ( Děrné, Jílovec, Kujavy), které přebudovali v duchu zákupního práva. Po Lichtenburcích drželi v letech 1316-1434 větší část Děrného páni z Kravař z rodu Benešoviců. Roku 1389 založil ve Fulneku Beneš z Kravař klášter Augustiniánů Lateránských kanovníků. Daroval jim ves Jílovec a svůj díl Děrného i s rychtou, patronátem kostela, lesem a včelami. Koncem 14. století se stal tento klášter „vlastníkem“ téměř celého Děrného. Přestože opavský kníže Václav z rodu Přemyslovců v následujícím století vložil vše co klášter od starodávna držel, tedy i Děrné a Jílovec, do opavských zemských desek, dal roku 1480 fulnecký pán Jan z Žerotína zapsat své panství i s klášterními dědinami do zemských desek olomouckých. Tak bylo Děrné dočasně přičleněno k Moravě. Janův syn Bernard z Žerotína honil poddané do roboty a ponoukal je k neposlušnosti vůči klášteru, avšak energický probošt Cyril (1496-1524) vysoudil roku 1520 na Bernardovi výmaz klášterských vsí z olomouckých zemských desek a zpětný vklad do zemských desek opavských, Děrné se tedy znovu ocitlo ve Slezsku. Třicetiletá válka a vpád dánských vojsk způsobily velké ztráty obyvatelstva obce. Polovina ze selských usedlostí ve vsi zůstala pustých. Později se život v obci pomalu obnovoval. Při zdejším fojtství působilo mnoho řemeslníků . Nejdříve kováři, řezník, pekař, švec a mlynář, v 18. století je už ve vsi doložen i krejčí a kolář, dále zedníci a tesaři. Za císaře Josefa II. došlo k záboru majetku většiny moravských a slezských klášterů. Roku 1784 byl zrušen i konvent Augustiniánů - kanovníků ve Fulneku a z jeho državy byl zřízen státní statek Pustejov, jehož správa byla umístěna v Lukavci. V rámci rušení nevýnosných vrchnostenských objektů byly rozparcelovány i dvory v Bílově a Děrném, na jejichž místě vznikly nové osady. Tak vznikla u Bílovce osada Labuť a u Děrného Kostelec zvaná od počátku německy Hochkirch nebo Hochkirchen. Osadníci sem přišli, soudě podle jmen, většinou z Děrného, několik též z Jílovce a nejbližšího německého okolí Fulneku. V roce 1850 připadlo Děrné k soudnímu okresu Bílovec a ten k politickému (správnímu) okresu Opava, u něhož Děrné setrvalo až do zřízení samostatného okresního hejtmanství v Bílovci roku 1893. Za Rakouska se projevovaly silné germanizační tendence, úřední řečí v rakouské části Slezska, kam obec patřila, byla převážně němčina. A tak i pozemkové knihy a sčítací operáty pro Děrné jsou vedeny do roku 1921 jen německy. První světová válka se citelně dotkla i Děrného. Blokádou sevřené Rakousko – Uhersko ždímalo rekvizicemi z místních zemědělců potraviny, mnoho zdejších mužů muselo na frontu. Během války padlo 23 občanů obce. V neklidném období po pádu monarchie se ve Fulneku a okolí objevují národnostní nepokoje a odpor německého obyvatelstva proti novým poměrům Československé republiky . Ty se projevovaly například také při přestupech z české do německé školy. Po Mnichovu bylo Děrné připojeno k Sudetské župě a stalo se součástí tzv. Landrátu Bílovec. I 2. světová válka si brzy vyžádala velké oběti. Mnoho německých mužů odvedla na bojiště znesvářené Evropy, české obyvatelstvo pak na nucené práce. Na jejím konci se do okolí obce dostala v rámci Ostravské operace Sovětská armáda. Před blížící se frontou opustila obec část německých obyvatel, kteří se vydali směrem na západ. Později se vrátili zpět v naději, že se vše urovná ani oni budou moci zůstat. Mezitím byla obec dne 5. května 1945 osvobozena a nastala poválečná obnova. Děrné připadlo pod ONV Bílovec. Během roku 1946 pak následoval odsun Němců, na jejichž místa přicházejí obyvatelé z Valašska, Slovenska a také reemigranti z Volyně.

Vybrané události z minulosti  vesnice

1768           první zmínky o české škole v Děrném

1781           zaznamenáno velmi silné zemětřesení

1805           zemřelo na tyfus 124 lidí v Děrném a 9 v Kostelci

1856, 1858  se vyskytly smrtelné případy tyfu a cholery

1872           v okolí obce se začala stavět dráha Opava-Trenčín

1929           provedena elektrifikace obce

1935           otevření Masarykovy školy obecné v Děrném

1938           německý zábor, přičlenění obce k Sudetské župě

1945           osvobození obce Sovětskou armádou

1946           odsun německého obyvatelstva

1951           vznik JZD

                               Zdroj: Chrástek, J. a kol. , Děrné 1293-1993, MÚ ve Fulneku, 1993