Kříž u Fulneku
Kříž zde stával odedávna v době působení Augustiánského kláštera ve Fulneku, který byl zřízen r. 1389 a zrušen r. 1784. Pozemek na němž kříž stojí patřil Augustínskému řádu, říkalo se mu u lípy. Kříž nechal postavit představený kláštera a ten jej také po celou dobu udržoval.
Postavený byl za účelem uctění památky utrpení Ježíše Krista. Místo se stalo procesním a to jako třetí zastávka v tzv. Prosebních dnech — chodilo se tam v úterý, v druhý den prosebních pochodů před svátkem Nanebevstoupení Páně.
Po zrušení Augustiánského kláštera v roce 1784 byl pozemek prodán do vlastnictví fulnecké velkoměšťačky Rosálie Theiss. Kříž stojící na okraji pole nechala paní Theiss zrenovovat a dále ho pak z dobré vůle udržovala.
V roce 1860 pak kříž spravoval a udržoval Ferdinand Prutke (fulnecký sklenář č.p. 265), na jehož pozemku kříž tehdy stál.
Dřevěný hranolovitý kříž s plechovým korpusem ukřižovaného Krista a tabulkou s nápisem INRI (jeho výška přesahovala 4 metry) si místní občané pamatují ještě z období 70. až 80. let minulého století, v době kdy kříž „za přispění rnocných“ ustoupil rozšíření silnice k Fulneku (stavba začala r. 1988). Kříž vytočený čelní částí směrem k východu stával v K.U. Děrné na pomezí pozemku s nynějším číslem 796/l a na úbočí příkopu silnice z Děrného (nyní dřevařská skládka).
V soupisu sakrálních památek obce Děrné je v r. 1833, 1836 i 1860 pravidelně uváděn s poznámkou, že byl zřízen ze zbožných důvodů.
Pravidelné roční procesí k tomuto kříži docházelo ještě v začátku padesátých letech minulého století. K místu chodil prosební průvod s tradiční účastí kněze, ministrantů a věřících vždy až ve středu. tedy třetí den. Před křížem četl kněz litánie za vyslyšení proseb o dobrou úrodu a rok bez pohrom. I zde se zpívala píseň Uslyš Bože z trůnu svého.
Kříž byl obnoven v roce 2010. Z důvodu stavby silnice byl umístěn cca 50 m severně směrem k Děrnému. Slavnostní posbvěcení kříže proběhlo v neděli 27.6., v den potě kdy se v Děrném lsavila pouť k sv. Petru a Pavlu. Kříž zhotovil stolař Hynek Skýpala, korpus namalovala malířka paní Chlebovská se Zubří(ta dokončilo malbu zemřelého pana Z. Moce). Obnovu kříže zajitoval S. Šmeidler.
Píseň Uslyš Bože z trůnu svého zněla:
Uslyš Bože z trůnu svého
prosby lidu zkroušeného,
slyš svých dítek vroucí hlas
neopusť je v žádný čas!
Žehnej Pane země plody
odlož metlu neúrody,
morovou vzdal nákazu,
chraň nás všeho úrazu.
Prosebné dny jsou tři v pondělí, úterý a ve středu před dnem Nanebevstoupení Páně. Říká se jim také „křížové“ podle veřejných průvodů, které se s křížem v čele a za zpěvu litanií ke všem svatým konali v církvi od 5. století. Prosby byly za zachování úrody, ale také odvrácení zlých živelných pohrom, moru, válek, hříchů, nevěry a bludařstva, jež bývají hlavní příčinou Božích trestů. Podobný průvod se konává i na Sv. Marka (25. dubna). Křížové průvody mají ráz hluboké kajícnosti vyjadřuje ji fialová barva bohoslužebných rouch.