Florianus byl důstojníkem římských legií. Na počátku 4.století velel posádkám některých římských vojenských stanic na tzv. římském limitu, opevněné hranici římské říše ve střední Evropě táhnoucí se podél Dunaje. Jako křesťan byl odsouzen císařským správcem v Noriku (dnešním Rakousku) ke smrti utopením. S těžkým kamenem stál pry dlouho na mostě přes řeku Enži (Enns) u římské pevnosti Laureacum (dnes obec Lorch blízko ústí Enže do Dunaje). Legionáři odmítali rozsudek – svrhnout velitele do řeky. Nakonec přiběhl jakýsi cizí člověk, surově do odsouzence vrazil a shodil ho tak z mostu. Nad mučedníkovým hrobem na břehu Enže stojí dodnes Kostel sv. Floriána.

Zajímavé je, že si tento světec vydobyl jedno z předních míst v českém výtvarném umění. V lidovém podání se stal ochráncem před požáry a patronem hasičů (pro svou smrt ve vodě). Je zobrazován v obleku římského důstojníka se džberem, z něhož vylévá vodu. Najdeme ho často mezi sochami českého baroka. „Floriánků“ je mnoho i mezi lidovými řezbami a obrázky, světec lijící vodu zdobil české sklo a lidovou keramiku.

( z knihy: Anna Bauerová, Tisíc jmen v kalendáři, nakladatelství Šulc a spol., Praha 1992)